V poměru s nekonečnem je pár týdnů vlastně nic. Z pohledu lidského života je to docela dost, hlavně, když přitom jeden trpí! Já nevím, jak vy, ale mě už bylo v šestém týdnu lehčeji. Opadly mi otoky na nohou, najednou byla zřetelně vidět kolena a na stehnech mi to očividně splasklo. Radost! Tahle emoce byla úplně zřetelná. Když se dodržuje disciplína, tak se výsledky projeví.
Docela mě to bavilo, ale bylo mi umožněno párkrát vyzkoušet svou pevnou vůli. Dostalo se mi několik pozvání na oběd od přátel, která se nedala odmítnout. V okolních restauracích vaří výborně, dříve bylo mým zvykem podívat se na všechny jídelníčky a pak vybrat nejlepší. Kolega si uvědomil, že mu ten zvyk nějak vlezl pod kůži a začal mu chybět. Sice nikdy nevyužil nabídky, ale naladil si chutě a pak si zacpal ústa bagetou zabalenou od manželky.
To my jsme si s kamarádkou jedly jako zvrhlíci. Různé zeleninové speciality, houbová omáčka se dvěma, dýňová menu, zapečenou brokolici, ani mi nechyběly moje oblíbené chlebíčky. Od návratu z dovolené jsem si nedala ani malý kousek majonézy. Kupodivu ani nástrahy s obědy v okolních restauracích mi moc neublížily. Vzpomněla jsem si zásadu jíst jenom půlku přílohy a bez známek viny jsem si dala grilovanou krkovičku nebo špagety se sušenými rajčaty. Na váze se žádné negativní překvapení nekonalo. Život je vlastně docela příjemný.
V začátku jsem sice chtěla nabrat vyšší tempo a snažila se o pravidelný úbytek půl kila. Bylo by krásné shodit celkem deset, jenomže tělo mě po ránu varovalo, že mám raději dělat pomalejší úpravy. Když jsem se klepala a měla divné pocity, raději jsem si něčeho kousla a zvýšila mírně energetický příjem. Nakonec jsem dodržovala v průměru 5500 kJ denně a hubla asi 300 g týdně. V klidu, bez nerváků a s dobrým pocitem, že se překonávám. A tak se mi na podzim vyhnuly podzimní deprese, vrátila se mi vnitřní vyrovnanost a lepší kondice.
Výsledky jsem si zapisovala do grafu na milimetrovém papíře, chodila aspoň jednou týdně cvičit, snažila se chodit více pěšky a vůbec mi to nevadilo. Přestala mě bolet kolena a schody v metru už teď skoro vybíhám, zatímco dřív jsem je zpravidla vyfuněla.
A vyzkoušela jsem očistnou kůru z bobkového listu, o které jsem se dočetla na internetu.
Motto: Vydržet!
