Čas pokročil, uplynulo pár let a ta zatracená kila opět začala útočit. Počítání kalorií ani joulů nějak nezabíralo, tělo si asi navyklo na zajetý režim, jenomže lékařce se přes veškerou snahu moje parametry nelíbily. Hodnoty cholesterolu, tuky v krvi. Prý bych měla zhubnout. No, jí se to lehce povídá, ale co když na tom vážně něco je?
Pod vlivem poznatků v knize „Život bez pšenice“ a navzdory vyhýbání se kritickým potravinám kvůli diabetu jsem se rozhodla, že to tedy přece jenom zkusím znovu, ale tentokrát zas jinak. Začala jsem hubnout s Naturhausem a tak se chci podělit o svoje nové zkušenosti.
Zhruba v půlce druhého týdne jsem byla prvními poznatky překvapená natolik, že mi stojí za to si vše zaznamenávat. Jednak je sdělená radost dvojnásobná, ale hlavně vím, že je spousta žen, které se potýkají s podobným problémem, zvláště v tom kritickém věku „mládí fuč a do důchodu daleko“.
V té době se nám podstatně mění životní styl – děti už odrostly, nemáme takovou honičku (až na vnoučata), pohybu (i sexu) spíše ubývá a tím se sníží kalorický výdej, no a přiznejme si to, máme větší sklon k lenivění.
Ale ve mně se všechno bouří, říkám si: „to se mě přece netýká, chtěla bych být aktivní, hýbat se, být soběstačná,“ jenže klouby mi tuhnou a nevím, čím to je ….
Mám za sebou už dva kurzy hubnutí s počítáním kalorií a všemožných diet vlastně nepočítaně. Proto jsem se rozhodla to tentokrát zkusit u konkurence. Pár lidí z okolí to doporučilo, tak jsem se v září pod vlivem úplňku někdy uprostřed noci objednala e-mailem na konzultaci a hned druhý den mi volala paní z poradny, že prý mají volno ještě téhož dne.
Úvodní procedura znamenala zvážení, analýzu těla, měření a potom návrh postupu. Výšku mám už od puberty stejnou (je divné, že ta se nemění), váha hraničila s limity, které jsem pro sebe zvolila za maximálně přípustné, míry přes prsa, boky a pas si, s dovolením, nechám pro sebe. Zajímavým údajem se jevilo množství nadbytečného tuku (+ 11 kg) a množství nadbytečné vody (+ 22 kg). S tukem jsem tak trochu počítala, bůčky, řízky, uzeniny a tlačenky se někam vrazit musely, ale co ta voda? Přiznám se, že ta mě v době rozhodnutí strašila o něco víc. Medikace by mi totiž měla zajistit odvodňování a já přitom byla pořád jako míč.
Moje pocity z léta totiž byly zvlášť o zadržování. Pořád jsem všechno zadržovala, přestože nejsem vůbec lakomá, klidně bych se podělila, jenomže to nešlo. A to mě už opravdu zneklidňovalo…
Obdržela jsem dietní pokyny s přídavkem rad šitých na míru (smím totiž v poledne jíst malou přílohu) a k těm pokynům ještě pár nezbytných doplňků. Ty rady nejsou tak úplně zadarmo, jenomže zdraví se koupit nedá a tak v zájmu svého zdraví přináším tyto oběti: zakoupila jsem si vlákninu, suchary k snídani a přípravek s výtažky z houbiček shitake, chřestu a citrónu. V tekutém podání od vybraného poradce jsem měla dávkovat ráno a večer, vlákninu použít jako „moučník“ nabobtnanou v jogurtu nebo kefíru a tím se zajistil i dostatek zdravých bakterií do střev.
Ostatní už pak vypadalo jednoduše, aspoň pro mě, protože vybočení oproti původnímu příjmu potravy bylo spíš nahoru. „Prostě jíte hrozně málo“, řekla mi paní poradkyně „a proto zadržujete!“
Asi měla pravdu. Začala jsem se tedy vlastně cpát:
Snídaně: káva nebo čaj, možno s mlékem, ale neslazené, samozřejmě, k tomu buď doporučené sušenky (nejím), snídám 2 toasty velikosti dlaně a tvaroh s drůbeží šunkou (cca 60 g), někdy přidám trochu zeleniny
Svačina: půlku měkkého tvarohu a 1 kus ovoce – smíchané spolu jsou prima svačinou
Oběd: 300 g zeleniny (teplé nebo studené), 200 g masa (kromě vepřového) a mám povolené 4 lžíce přílohy; zapít čajem nebo vodou, bez bublinek a nesladké, po obědě smím svou oblíbenou kávičku
Odpolední svačina: 1 kus ovoce bez tvarohu (nebo šťávičku)
Večeře: 300 g zeleniny a 200 g ryby nebo tvarohu nebo tofu nebo vajec nebo tuňáka ve vlastní šťávě – nešetřit bílkovinami. Zapíjet zase vodou nebo bylinkovým nápojem.
Další pokyny se týkaly pití: nekompromisně 2,7 l denně.
Na závěr úvodní konzultace ještě několik zákazů: nejíst sýry, vepřové a kečup!!!
No, to asi vydržím!
A tak jsem začala a poctivě jsem se cpala podle jídelníčku.
