Uplynul první týden skutečného hlídání energie a už tohle samo o sobě bylo vyčerpávající. Asi proto byly zaznamenány první váhové úbytky.
Tak jak to vypadá na váze teď? Máte odvahu na ni stoupnout?
¿
……….. to není nadváha, to je jen velká molekula tukových buněk!
O příjmu a výdeji energie už jsem věděla své, ale nyní jsem si uvědomila, že se mi to už delší dobu nedařilo aplikovat. Bylo nutností řešit jiné stresy a nemyslet na sebe. Často mají vliv vnější okolnosti, nemoc v rodině, pracovní problémy, najednou má přednost něco jiného a starost o sebe se přestěhuje do pozadí. Tohle dobře znám. Pak mám uvnitř pocit prázdnoty, něčeho nenaplněného, a když vidím blízko sympatickou restauraci, zatoužím si chvilku oddechnout, „udělat si dobře“, jak já říkám, případně s někým popovídat a přitom si dát oblíbené latté, dortík, i když na sladké moc nejsem. Nikdy nepohrdnu obloženým chlebíkem a ani smaženým kuřátkem. Tak s tím je teďka konec. Nebo ne?
Kupodivu pozdější zkušenost mi ukázala, že občasné hřešení, pokud si ho naplánuji a předem s ním počítám, může být poměrně nevinné a možná tělo naladí, že není tak zle, že dieta může být dokonce příjemná. Rozhodla jsem se s hubnutím pokračovat déle a neměla v úmyslu si život nijak otrávit, tak jsem se rozhodla, že budu hubnout pomalu. Nechci shodit rychle, chci si dokázat, že se mám ráda už napořád a tak si s tím tentokrát klidně pohraju.
Kamarádka ubyla za první opravdový hlídací týden skoro tři kila, ale to mě nerozhodilo. Nechci být programově rekordmanka v hubnutí, chci si poctivě zhubnout aspoň něco a přesvědčit se, kde je chyba. Přesto jsem i já měla první úbytek a v žaludku začalo nekonečné svírání. Zaháněla jsem ho vlákninou a hlídala si přesně čas, abych po dvou hodinách snědla aspoň malou svačinku. Obvykle to bylo ovoce – 1 jablko, pár mandarinek, rajčata, v té době byla právě krásně dozrálá a sladká. Někdy ale přišla chuť na něco pikantního a to jsem měla v ledničce červenou řepu a naložené okurky. Naložila jsem si do misky, okurky byly krásně pikantní. Obojí mě nasytilo a uspokojilo věčně nespokojený žaludek. A já přišla na to, že se dá podobným způsobem docela příjemně přežívat.
Z mých pocitů v jídelníčku sice pořád byl čitelný hlad, ale časem jsem si na to zvykla, když jsem se někdy nacpala víc nebo zkusila něco tučného, bylo mi tak divně, že jsem zase zatoužila po hladu.
Hodně se mi osvědčilo dát si dopoledne místo svačiny polévku. Obvykle nějaký zeleninový krém, když nebyl, tak polévku do hrníčku. Ta sice úplně zdravá není, ale byla pořád v zásuvce, když přišla chuť na něco teplého. Vždycky jsem nějakou vybrala a s ní přijala čtvrt litru tekutiny, která byla cenná v celkovém denním pitném režimu.
… nakládanou zeleninu s balkánem.
A co pití?
Je potřeba ještě odbočit a věnovat pár slov vhodným tekutinám. Vhodné je vlastně všechno, co má nula energie – tedy voda, káva, čaj. S kávou opatrně, odvodňuje a je třeba ještě zvýšit příjem tekutin.
Při hubnutí je ale vylučování tekutin vlastně žádoucí. V mém případě byla klika, že jsem si od léta navykla na zelený čaj s citrónem a tak jsem jenom pokračovala v ranním vaření konve zeleného čaje, který postupně vystydnul. Vypěstovala jsem si nový rituál a dopoledne nalila sklenici vody, v níž jsem rozpustila multivitamin. Byla to příjemná chuťová změna. Na váze sice nebyly znát žádné opravdové očekávané výsledky, deset deka sem anebo tam, to se nepočítalo, ale na těle se děly viditelné změny, které mi dodávaly dobrou náladu. Jednak malý úbytek na váze byl.
Za pár dnů se mi stáhnul žaludek a už mi menší porce nijak nevadily. Každé ráno jsem si dala chutnou snídani složenou z jednoho kusu pečiva s něčím chutným, většinou to byla pomazánka nebo pár koleček salámu (asi tak 40 g), malá paštika nebo plátek sýra. Prostě jako obvykle. K tomu velkou kávu s trochou mléka, jak je mým zvykem.
Kávu ráno později zapíjím skleničkou vody, zvykla jsem si na to a mám po kafi už tradičně žízeň. Po cestě do práce si rozpustím vitamín a vypiji další skleničku. Obvykle urazím ještě půlku hrnku čaje a pak přijde polévka. Když to sečtete, tak jen za dopoledne je to celkem skoro litr vody a to se do ničeho nenutím. Po obědě obvykle vypiji 3 dl, odpoledne po kávě dopiji konvici s čajem a tak celkem přirozeně přijmu své dva litry. Co je případně navíc, nepočítám, je fakt, že nejsem z těch nejvzornějších, ale se změnou pitného režimu mám daleko lepší pokožku a nebolí mě hlava.
Nevím, jestli je to plus nebo minus, ale skoro nikdy nepiji alkohol. Nemusím tedy řešit přebytečné kilojouly ve víně, pivu a jiných nápojích. Nepiji ani sodovku nebo limonády s bublinkami. Jednak zatěžují játra a také napomáhají zadržování vody. A o takové věci při hubnutí nestojím. Po alkoholu se hubnutí na chvíli zastaví, tak kdo se snaží a jednou za čas se napije, neměl by se tím vyplašit.
Jak já s oblibou říkám – motto na další týden:
Každý má čas od času nárok na chybu.
Okolo poledne mám ve zvyku obědvat. Když chci mít vyváženou stravu, vezmu si s sebou jídlo připravené z domova nebo si zajdu do bufetu a poctivě poručím jídlo s polovinou přílohy. Po pár dnech mě přešla chuť na jakékoli lahůdky, k večeři jsem vybírala raději kuřecí tlačenky, aspiky, nějaký dobrý salám nebo výrobky z ryb, či sýr. A hlavně hodně zeleniny.
Jsem zvyklá večeřet poměrně brzy, ale když mě někdy přišla chuť na jídlo i večer, což se naštěstí nestávalo často, měla jsem v lednici balíček šunky, plátky sýra nebo
… nakládanou zeleninu s balkánem.
Úkoly na další týden:
Sledujeme obsah nákupního košíku a pořád studujeme složení potravin. Dále si poctivě vedeme zápisky včetně energetických hodnot. Uvědomíme si, kde mají nejlepší sortiment oblíbených výrobků. Na konci týdne si rozmyslíme, jaká pohybová aktivita nás baví.
Zapíšeme si, jestli jsme v týdnu někdy pohnuli kostrou a platí i procházky a rychlá chůze. Aktivity, při kterých se zpotíme, mají na hubnutí pozitivní vliv. A stačí třeba 20 minut rychlé chůze. Tak co?
