Jsou to takové chvíle blízkosti, které jsem si ani jako malá neužila. Máma pořád pobíhala někam do zaměstnání nebo obstarat práci v domácnosti a my jsme si jejích chápavých pohlazení neužili. Aby si udržela autoritu, klela a v její ruce měla stálé místo vařečka. Tak jsme si zvykli na drsnější metody a radši se její ruce vyhýbali.
Dnes už vypadá relativně neškodně, spíš jako dítě, které potřebuje ochranu, ale asi je to proto, abychom jí poznali i z něžnější stránky. Máma krásně vypráví. Má zájem o vše, co je kolem ní, zajímá se o bližního, o politiku i o módu, radí mi, jaký mám pořídit přípravek na hubnutí, a pokaždé zhodnotí, kde mi přibyl špek. Ať si povídáme o čemkoli, skončíme u jídla. A to je pro mě znamení, že je relativně v pohodě.
Abyste nepřišli zkrátka, tak já přidám taky něco. Zase jsem uvařila na dovolené u moře tuňáka, ale tentokrát s hořčicovým přelivem. Plátky tuňáka stačí jenom osolit, pokapat citrónem a my tentokrát přidali nahrubo namletý pepř několika barev. Mělo to připomínat steak. No a ke steaku je přece výborná hořčice, takže stačilo naředit trochu lehké majonézy vodou, vmíchat obyčejnou hořčici a nadrobno nakrájenou cibulku. Umíte si tu pohodu představit?
