Od zítřka začínám. Měním život. Vlastně život možná ne, možná to bude jenom stravování a životní režim. Málo na sebe dbám, málo se rozmazluju. Málo myslím na sebe. To změním! Pokolikáté?
Podzim se ohlásil docela melancholicky, aspoň mně deštivé počasí melancholické připadá. Jdu koupit kamarádce kytku a přišla jsem do příjemného krámečku u nás v ulici. Zvenku vypadal nostalgicky, jako by mě lákal na výzdobu interiéru, ale měli hezké řezané květiny. Vybrala jsem květy a nechala je svázat. Prodavač mi nabídl výbornou kávu. Potom jsme si povídali a on prozradil, že se začal stravovat podle Antonie Mačingové, o níž jsem zatím nic neslyšela. Samozřejmě mě to hnedka velmi zajímalo. Ukázal mi salát z mrkve a svěřil pocity. Začala jsem pátrat a pak zblbla kamarádku, která do nového jídelníčku hned skočila po hlavě a už v pátek přišla s mrkví. Já si nechala ještě chvilinku načas, přece jen se na zásadní změnu potřebuji připravit.
U všech zaručených diet mi dělá největší problém pitný režim. Vypít za den 3 – 4 litry, to fakt nestíhám. Snažím se tedy aspoň zařadit polévky, teplá voda mi totiž do žaludku klouže líp. Musím. Musím se přinutit pít, po čtvrtečním měření s kolegy v práci jsme totiž zjistili, že skupině Maxim Turbulenc roste v naší kanceláři konkurence. Nejdřív ale o víkendu vymetu zbytky z lednice (v překladu – začínám až v pondělí – klasický odsun).
Když dnes přišla na řadu příprava salátů na pondělí, na linku jsem vysázela zbytky z lednice. Našly se tam ředkvičky, trochu kysané smetany, zbytek majolky, cuketa, řapíkatý celer, rajčata a cibule. No, to není taková hrůza, říkám si a vymýšlím, co z těch zbytků uvařit. Část zeleniny jsem využila na polévku, která se mi může hodit, kdyby pak byl velký hlad. Samá zelenina nepokazí nic, něco sním a zbytek si dám na mrazák pro případ nouze. Ale co s tím zbytkem? Špagety? Ve špajzu žádné nebyly a zeleninu s kolínky nemusím. Toho se ještě najím dost. Napadlo mě tedy vyzkoušet něco úplně jiného a z mrazáku se hodila treska. Manžel nachytal zásoby na zimu.
Do remosky jsem na dno nakrájela cibuli. Kolečka pokryla další kolečka, tentokrát cukety a vše lehce posolila. Na cuketu přišly dva širší plátky tresky, manžel nachytal větší kousky a tak máme pěkné filety. Je to vážné jiná chuť než malé ryby, žádné kosti, maso nevysušené. Na tresku pak přišel posyp směsí řeckého koření a nakrájená rajčata s trochou olivového oleje. Navrch jenom pro spotřebování asi tři lžičky majolky, nevěděla jsem, co s ní, normálně bych to tam nedala. Po upečení pak posypat zelenou cibulkou a pak jsem nedočkavě ochutnala. Treska v tomto provedení byla velmi chutná, sražená majolka navrchu měla chuť jako velmi jemná míchaná vejce.
